Po roce a 4 měsících

Pokud jste někdo zavítali v posledních letech na moje stránky, tak jste asi viděli, že články v blogu tady nějak nepřibývají. Když jsem stránky vytvářela, říkala jsem si, každý měsíc jeden článek… no a musím říct, že toto „krásné“ předsevzetí se nenaplnilo.

Bylo toho všeho tolik, že jsem na psaní neměla moc myšlenky. V loňském roce jsem zvládla realizovat dost pracovních projektů, vdát se, měsíc cestovat po Kubě, porodit dítě, starat se o něj, prát plíny, vařit, péct a uklízet a pomalu se chystat na návrat do práce.  Ale plynulo to všechno tak nějak přirozeně a lehce, neřízeným samospádem.

Návrat do práce byl dlouhodobější proces – spíš mentální, než cokoli jiného. Postupně se mi to vkrádalo do mysli – A co kdybych.. třeba jenom jeden klient za týden.. Ale co na to miminko? Nezanevře na mě? Nebude naštvané? Snad ne, vždyť nebudu odcházet na dlouho, že jo…. ale co když jo? Atd atd..

A zkušenosti? Závěr pro mě  – pokud to člověk – maminka –  s prací nepřehání a navíc jí ta práce moc baví a naplňuje a taky má hlídací osobu, na kterou se může 100% spolehnout,  tak to je super krok. Tedy pro mě to byl super krok.  A věta šťastná máma = šťastné dítě se naplnila. Hurá.

Tedy také mám předsevzetí – budu jenom koučovat, maximálně udělám miniškolení nebo skupinové koučování a to max na 3 hodiny. A uvidíme.

Zatím se mi pracuje dobře, vlastně i lépe než dřív, s větším klidem. A taky mám radost, jak se všechny moje problémy, které jsem kdy řešila, pěkně zúročují. Do koučování to nepatří, ale sem na stránky to můžu napsat – „Ježiš, já to tak znám,TO,  co řešíte“ –  si někdy říkám, když pracuji s klienty. Např. kolikrát já jsem pochybovala o tom,  že vůbec někdy zvládnu vytvořit funkční vztah, natož mít rodinu a to ještě takovou, aby fungovala. A taky jak zvládnu najít svoje místo v životě a dělat práci, která mě baví (kdysi jsem vystudovala práva a byla tedy předurčena – aspoň diplomem ze školy se v téhle oblasti pracovně pohybovat a to byl pro mě dost horor 🙂 ).   A jak zvládnu mluvit někdy na veřejnosti a jak zvládnu to a to další… A vida.. plíživě to všechno nějak přišlo a najednou to tu bylo.

Teď jsem tam, kde jsem, spokojená a šťastná se svým mužem, dítětem, v práci, s přáteli .. Myslím, že jsem došla v životě na místo, kde je to fakt  bezva. Málem jsem ho minula, občas jsem totiž volila cesty rozumu a ne srdce.. a to byly cesty tak trochu slepé (například ono studium práv že jo 🙂

Nebylo to bez práce, ale stálo to za to. To bylo kurzů, co jsem absolvovala, to bylo knih, to bylo různých konzultací …to bylo cvičení… ale když to shrnu, byly to nejlépe investované peníze v mém životě – peníze investované do štěstí.

A co jsem tím vším chtěla říct? Že jsem zpátky v pracovním procesu, i když to tak podle stránek možná nevypadá a že všechno zlé je pro něco dobré.

To, že budu psát pravidelně články na blog, prozatím neslibuji a předsevzetí si nedávám !!!!

Jo a ještě na závěr – taky mě občas něco štve.. to jenom abych tady nepůsobila jako takový ten sluníčkový typ, adept pro začlenění do nějaké pěkné „pozitivní“ sekty.

Přidat komentář